Tyto zvláštní náročné dny přináší mnoho poznání o nás samotných a našich dětech. Jako rodiče jsme celé dny se svými dětmi a musíme fungovat i jako učitelé. Je to skvělá doba na to, abychom zjistili, jak se naše dítě vlastně učí, co mu vyhovuje a při jakých aktivitách tápe. Vyzkoušíme a přizpůsobíme tomu způsob domácí výuky a možná se budeme ptát, zda škola vychází našemu dítěti s jeho potřebami vstříc.
Pracujeme s různými smysly
Děti se liší v tom, kterým smyslovým kanálem přijímají podněty nejefektivněji. Vrozené dispozice, nadání, podnětnost prostředí a životní zkušenosti mají vliv na to, jak informace přijímají, zpracovávají a sdělují. Z toho vyplývá, že různé aktivity jsou pro jednotlivé děti různě silnými podněty.
Vizuální styl učení
Dětem, které preferují tento styl, vyhovuje přijímání informací v obrazové podobě. Rády si podtrhávají, kreslí schémata, prohlížejí obrázky. Při pouhém poslechu si hůř pamatují, dlouhé neilustrované texty jim působí potíže. Všimněme si, že dítě často používá slova: Zdá se mi…, Vypadá to jako…, Podívám se na to…
Auditivní styl učení
Děti raději naslouchají a mluví, než čtou a píšou. Zapamatovat si psaný text může být pro ně složitější než mluvený projev. Dobře si pamatují zajímavé příběhy a vtipy. Často používají slovesa: Říkám si… Slyším poprvé… To mi nic neříká…
Kinestetický a taktilní styl učení
Tento styl souvisí s pohybem, činností a hmatem. Děti jsou nejšťastnější, když se mohou dotýkat učebních pomůcek a manipulovat s nimi. Učí se činností, osobní zkušeností, z příkladů, v pohybu. Pojmenovávají učení slovy: Hledám řešení… Nevím, jak to uchopit… V běžných školách s větším počtem žáků ve třídách bývá často tento styl potlačován.
Další rozdělení učebních stylů
Způsob učení bývá popisován v psychologii různými způsoby, např. jako tradiční (levohemisférický) nebo zážitkový (pravohemisférický). U toho prvního se počítá spíše s pasivitou žáků, důležité je to, co je „objektivní“, „pravdivé“, preferuje se slovní výklad. U toho druhého se počítá s tím, že žáci mají zájem o mnoho věcí najednou, zajímají je souvislosti, důležité jsou při učení pocity a dojmy, žáci jsou aktivní, rádi si přicházejí na věci sami, při výuce se využívají pohybové a zážitkové aktivity. Můžeme se ještě bavit o sociálních, emočních ebo o fyziologických potřebách atd.
Bavme se s dětmi o učení
Všímejme si svých dětí a způsobů, jakými se nejlépe učí. Teď k tomu máme výbornou příležitost. Zkusme jim (nebo i sobě) klást otázky:
Baví tě radši si o tom číst, nebo poslouchat? Baví tě příběhy? Baví tě vyhledávat informace? Baví tě číst v mapách? Co by ti pomohlo, aby ses dokázal líp soustředit? Jakou superschopnost bys chtěl/a mít, aby sis to zapamatoval/a?
