Již ve sci-fi literatuře 20. století jsme se mohli často setkat s myšlenkou, že výuku dětí ve škole jednou převezmou počítače. Přestože ještě před čtyřmi měsíci by mnoho lidí považovalo podobný scénář za hudbu vzdálené budoucnosti, krize způsobená virem COVID 19 nás přinutila se této myšlence přizpůsobit.
Ze začátku to jistě nebylo lehké, jak pro žáky, tak pro učitele. Mnoho zejména starších pedagogů mělo problém se zorientovat v programech jako je Edookit, Classroom nebo Skype, zatímco pro žáky bylo asi největším problémem přinutit se k učení, i když byli vystaveni mnoha pokušením, která je sváděla k prokrastinaci. Pro většinu z nich bylo něčím novým, že je nikdo nevede za ruku a musejí přijmout odpovědnost sami za sebe a svou výuku. Žáky to však naučilo mnohem větší samostatnosti. Tato schopnost udržet si sebekázeň a správně si rozvrhnout čas je výhodou, kterou většina z nich využije i v dalším životě.
Uplynulé 3 měsíce nucené distanční výuky nás všechny mnohému naučily. Přestože se žáci do školních lavic brzy vrátí, některé postupy, které se vyvinuly během krize, by jistě stály za to zachovat napořád. Jedním z nich je například systém zadávání a odevzdávání domácích úkolů online, který nejen že dává rodičům možnost kontroly, jaké domácí úkoly žák má a jestli je správně vypracoval, ale zamezí také nešvaru, kdy si žáci vypracovávají úkoly ve škole před hodinou. Žáci budou mít navíc neustále přehled o zadání úkolů a nestane se, že by na nějaký zapomněli.
Minulé 3 měsíce nebyly alespoň ze začátku jednoduché. Učitelé, žáci i rodiče byli nuceni během chvíle přejít na kompletně odlišný systém výuky, s jakým zatím nikdo neměl zkušenosti. Pro každého z nás to byla cenná zkušenost, která nám ukázala, že větší zapojení výpočetní techniky do výuky je nejen možné, ale také velmi praktické a užitečné.
